Ptali jsme se slavných umělců i „obyčejných“ lidí. Myslí si, že jsou normální? Každý jsme originál, a tak je pro každého normální něco jiného. Normální je být v pohodě, ale normální je taky mít problémy. Není nakonec důležitější najít vlastní autenticitu, ať si o naší normálnosti myslí každý, co chce? Posuďte sami:


PSH (Orion)

Zcela určitě ne, ale na léčebnu to ještě neni. Každopádně díky za optání, jsme rádi, že kdyby se cokoliv stalo, budeme v dobrých rukou.


PIPES AND PINTS (Vojta Kalina)

Ano. Dávám si právo být normální. A dávám si právo být i nenormální. Záleží, o jaké normě se bavíme, a co by mně nebo světu taková norma přinesla. Stal jsem se velmi vybíravým v tom, co přijmu za své a co ne.


PIO SQUAD

Stoprocentně. Úplně normální magoři.


NEVER SOL

Nemyslím si.


KVĚTY (Martin E. Kyšperský)

Myslím si, že docela normálně fungujeme. Co chtít od normálnosti více? Ale v našem okolí se raději moc nevyptávejte…


KRUCIPÜSK (Tomáš Hajíček)

Pokud jsou normální ti, co zneužívají dobro, vytvářejí zlo a mají pocit všeobecné pozemské nadřazenosti, tak jsem nejspíš blázen.


JAMES COLE

Více než norma mě zajímá zdraví. Zajímá mě, zdali jsem zdravý. To je něco, co je vykazatelné a nechává po sobě jasné stopy. Člověk by měl být schopen sám na sobě provést soud o svém zdraví. Cítím, zdali jsem nadměrně unavený, cítím, zdali mám hlubokou radost ze života, či zdali mě život tlačí, zdali zvládám stres, nebo chci všechno rozmlátit, zdali se dokážu vypořádat s nečekanými situacemi, zdali je v zrcadle někdo, kdo prospívá, nebo někdo, kdo umírá. Pokud nejsem schopen stmelit soud o sobě s určitou pravdou o sobě, která je na mém soudu nezávislá, nejsem zdravý.


PIPES AND PINTS (Lukáš Vincour)

Netroufám si tvrdit a určovat, kde je hranice normálnosti. Já osobně si mohu myslet, že jsem normální, ale někdo jiný ne. Nevidím v tom důležitost.


LENKA DUSILOVÁ

Nevím, kterou normu máš přesně na mysli, ale myslím, že jsem v normě.


ROBERT KOZLER, ředitel a zakladatel festivalu Mezi ploty

Spíše bych se sebe sama zeptal: Toužíš být normální? Tak trochu nudný, nezajímavý a průměrný, tedy normální? To je představa k zešílení. Tímhle se – doufám, modlím se a stále tomu věřím – nestanu.
Pokud vidím člověka, co se snaží, ale potkalo jej něco, co mu zatím neumožňuje nastartovat k letu, je možná povinností těch, co letí, obejmout jej a pomoci mu zpátky na cestu. To samé budu jednou zcela logicky potřebovat já.


Michal Hrůza

Vycházíme-li z toho, že každý člověk dělá chyby, tak se ke svým chybám taky přiznávám, a tím se stávám tzv. normálním.


PhDr. PETR ŠMOLKA, vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

Tuto otázku byste měl klást spíše mým bližním. Zhruba před 50 lety sestavila paní docentka Syřišťová skripta o normalitě. Kdybychom měli dostát všem kritériím „normality“, pak bychom mohli směle konstatovat, že poslední zcela normální jedinec byl na našem území spatřen ve volné přírodě někdy na konci XVII. století. Jeho existence navíc nebyla nikdy spolehlivě vědecky doložena. Pokud bych se ale vrátil k sobě, určitě bych našel pár bližních, kteří by se ptali, zda jsem normální, když tak hezkou květnou neděli trávím besedováním v psychiatrické léčebně. Možná by dodali, že by si mě tam snad měli rovnou nechat!


Tomáš Hanák

Jsem normální v tom, že se většinu života chovám nenormálně. Většinou nedělám, co chci, ale co musím. Ale v tom jedeme skoro všichni – tak si alespoň dáváme na monitor notebooků vysněné obrazy a fotky. A ta potvora Zubatá se směje. Ale mašli si házet nehodlám – zajdu Mezi ploty, pak se uvidí.


DIVOKEJ BILL

To musí posoudit někdo nezaujatý, ale myslím si, že ano.


MŇÁGA A ŽĎORP (Petr Fiala)

Jasně, že jo.